Práce hodinového manžela ve většině případů probíhá v domácnosti zákazníka. Přijdu, udělám, opravím a odejdu. Pohybuji se po domě či bytě dle potřeby. Zde je nutná jistá důvěra zákazníka v moji osobu, neboť jsme lidé různí, jak se často praví v televizních zprávách. Od stálých zákazníků dostanu klíče, udělám, odejdu. Je to samozřejmost.
Kdysi mi volal neznámý muž, nutno dodat, že na mě měl reference od známého. „Nechám vám klíče v obálce i s adresou v železářství, je to ve vedlejším městě. Potřebuji opravit koupelnu, týden tady nebudu. Peníze pošlu na účet.“ Pro mě nic zvláštního. Jak jsme se dohodli, tak se stalo. Zákazníka jsem ani neviděl, ale určitě byl spokojený, peníze za práci poslal. Ani mě a ani jeho nenapadlo, že by to mohlo být jinak. To je oboustranná lidská důvěra
Podobně to funguje s jednou stálou zákaznicí. Sejdeme se u ní, ukáže mi, co ode mě chce, a jak já mám čas, zavolám a ona mi nechá klíče na dohodnutém místě. Jen pošlu zprávu, že je hotovo a kolik to bude stát. Ona mi na oplátku nechá obálku s penězi v místní prodejně. Už to tak praktikujeme celkem dlouho a nikomu to nepřijde divné, možná jen místním prodavačkám vrtá hlavou náš vztah. Jednou jsem ale potřeboval zálohu na materiál, musím říct, že nešlo o malou částku. Vše proběhlo jako vždy. Až druhý den mě napadlo, že bych mohl potvrdit převzetí obálky. Paní zase v klidu potvrdila zprávu, a že ji ani nenapadlo, že by mohl nastat problém, že jde jen o peníze.
Opravoval jsem u jedné paní obklady na WC. Byly poničené po jiné opravě. Dělal jsem svoji práci, nutno říci, že to nebylo zrovna jednoduché. Hlavně bylo těžké poznat, které obklady byly poničené opravou a které stářím. Přišel soused a paní mi oznámila, že jde nakoupit. Soused seděl v kuchyni a když paní přišla, beze slova odešel. Až pak mi došlo, že měl za úkol mne hlídat. Chápal jsem obavu majitelky o majetek téměř vybydleného bytu. Nicméně další případné opravy už bude muset dělat někdo jiný.
Už v telefonu jsem dle hlasu poznal obavy mladé ženy, když si mě objednávala na běžné opravy. Je to pochopitelné. Cizí muž v jejím bytě a ona na mateřské dovolené. Z počátku se chovala nedůvěřivě, ale nijak jsem si toho nevšímal. Věnoval jsem se požadovaným činnostem a v rámci možností odpovídal na věcné dotazy. Po chvíli si i s dítětem sedla do místnosti, kde jsem pracoval. Jsem zvyklý, že se na mne někdo při práci dívá. Chvíli mi ale trvalo, než mi došlo, že je něco jinak. Nedůvěra ženy zmizela natolik, že dítě v klidu krmila z obnaženého prsu.
Stává se mi, že práci nestíhám, a tak jsem k jedné starší zákaznici dorazil o dost později, než jsem slíbil. Na uvítanou mi paní oznámila, že si otevřela láhev vína a jestli si dám taky. Na stolku stála „dvojka“ s oním vínem. Pochopitelně jsem si nedal a pustil se do práce. Zrovna jsem byl „vlezený“ v ložnici ve skříni, když jsem slyšel dost velkou ránu. Paní zřejmě zapomněla, že má doma řemeslníka a šla se osprchovat. Při vylézání z vany uklouzla a spadla na dlažbu. Dívčina nebyla žádná anorektická modelka a přes její nahotu jsem se stokilovým bezvládným tělem nemohl hnout. V tu chvíli mi došlo, že ona sklenička vína byla z láhve poslední a že je paní „uderená“ a opilá. Co teď? Zavolat souseda, kterého jsem potkal na chodbě? Nevypadal, že by byl padlý na hlavu. To bych mu asi nevysvětlil. Naštěstí se dívčina po chvíli vzpamatovala a sháněla se po vínu. Že nemá šaty jí vůbec nevadilo
Mám také zákazníky, u kterých jsem se s důvěrou dostal až na vyšší level. Řečeno mluvou počítačové mládeže. To jsou lidé, kteří raději snesou nefungující věc, než doma někoho cizího. Paradoxní je, že jsou to hlavně muži. Žena po urgentním naléhání dostane povolení pozvat „prověřeného“ řemeslníka. Nemám s tím žádné potíže. Jedna žena mne výslovně varovala, že je manžel nedůtklivý a kdovíco ještě. Udělal jsem práci a pak jsme dali s pánem domu kafe, včetně nezávislého hovoru. Když nás žena viděla v tomto rozpoložení, pokoušely se o ní mrákoty a při placení se přiznala, že něco takového manžel ještě neudělal
Jiná žena volala několikrát a chtěla vymalovat chodbičku a doladit barevnou stěnu. Marné bylo moje doporučení na malíře, že on barevnou stěnou zvládne líp. „Ne, já chci vás, manžel mi vás přímo určil.“ Co se dalo dělat. Prošel jsem schvalovacím sítem. Úkol jsem splnil a ani barva prý neměla chybu, konstatoval manžel, když se vrátil z cest.
(2 hlasů, průměr: 4,50 z 5)
Loading...