Známe to všichni – většina z nás zbytečně peníze nevyhazuje. Pokud něco funguje, ani nás nenapadne to měnit. Jiná situace nastává, když něco nefunguje.
V jedné bytovce jsem měnil dveře ve společných prostorách. Kromě běžných potíží vše probíhalo, jak jsme očekávali. Až do chvíle, kdy bylo třeba vyměnit na jedněch dveřích rozpadené brano. Bylo mi jasné, co je třeba udělat. Sednout do auta a zajet koupit brano nové. To ale bylo jasné mně, ne tak důvěrníkovi. Onen hodně starý pán byl z hodně staré školy a vzpomněl si, že někde ve sklepě leží onen hodně starý předmět a mohl by se použít. Vyděsila mě už jen tato myšlenka, natož vlastní předmět, neboť bytovka sama byla postavena v polovině minulého století. Po chvíli hledání přišel důvěrník s úsměvem na rtech a v ruce třímal něco, co jsem vidíval jako malý kluk na těžkých železných dveřích některých obchodů. „Sláva, nemusíme nic kupovat, namontujeme tam toto.“ Nemusím ani říkat, že to, co přinesl, se ani na chvíli netvářilo, že by se to chtělo vyrušit ze svého hrobového klidu a někde ještě pracovat. Ačkoli byl on platící, spíš šetřící, zákazník, nešlo mu vyhovět a dveře jsou bez onoho branodědy. „No, ono to tam vlastně ani není potřeba,“ uzavřel důvěrník.
Dalšího člověka na svém místě jsem potkal ve velké prodejně jedné nadnárodní společnosti. Oslovila mě pracovnice této prodejny zoufalým hlasem, že potřebují v zázemí prodejny vyměnit vodovodní baterii a opravit odpad. Onen člověk na svém místě byl vedoucím prodejny a téměř půl roku se v rámci úspory na tuto akci chystal, že to udělá sám. Dokonce koupil baterii novou, levnou – byla někde v akci a hlavně, byla k ničemu. Ona zoufalá žena mluvila slušně, avšak nelichotivě o záměru vedoucího. On sám se pokládal za Ferdu Mravence, zatímco vystupoval jako Brouk Pytel. Trval na tom, že je vše v pořádku a má to vymyšleno. Odborný výklad tohoto kutila, co mám, jak udělat, jsem razantně ukončil slovy: „Nebudu se škrabat levou rukou za pravým uchem.“ Co však rozhodlo o mojí pravdě nebyly moje argumenty, ale vražedný pohled oné ženy na svého vedoucího.
Jiný typ šetření u dost velké zahraniční firmy vynalezl přemýšlivý český ředitel, neboť se říká, že poturčenec je horší Turka. Rozhodl se dělit práci dodavatelů na odbornou a méně odbornou a také jinak finančně hodnocenou. Zadání úkolu znělo: přesunout regál z jednoho místa na druhé. V praxi to znamenalo, rozebrání regálu je práce méně odborná, zatímco jeho složení je práce odborná. Poturčenec pochopí, Turek ne. Že tímto opatřením firma ušetří si myslel opravdu jen ředitel. Na Moraváka poturčenec nemá šanci vyzrát.
V dnešní době bývá běžnou praxí kupovat věci po internetu. Nic proti. Bývají tam lepší ceny. Považuji ale za dost velkou odvahu si takto koupit něco podle obrázku. Něco, co se musí složit, kupující to sám neumí, musí to složit někdo jiný a navíc to má fungovat. Takto si jedna šetřivá dívčina koupila sprchový kout. Takových koutů jsem složil několik, kolega instalatér taky, ale tento se choval jako Rubikova kostka. Pasuje jeden díl, nepasuje návazný, spojíte dva díly, rozpojí se třetí… Po nějaké době nám došlo, že čínský specialista zřejmě při balení nebyl úplně ve své kůži. Evidentně jsme dávali dohromady díly dvou odlišných koutů. Paní ale trvala na složení, že nic vracet nebude. Kout stojí, plní funkci, laik nepozná nic, ale ty uspořené peníze vysoce přeplatily naše nervy při této tvořivé práci. Ať to stojí, co to stojí, hlavně že jsem ušetřil.
Nedávno si moje známá koupila byt. Jako každý starší byt vyžadoval rekonstrukci. Při mojí první pracovní návštěvě u ní jsem ji upozornil na špatně fungující zámek ve vstupních dveřích, a že je ho nutné vyměnit. Vzhledem k celkové prováděné opravě položka zanedbatelná. Tuto informaci opravdu vzala na vědomí a předala ji dále svému otci. Tento starý, šetřivý pán situaci vyhodnotil a konstatoval, že zámek ještě vydrží a byly by to vyhozené peníze. Měl pravdu, zámek opravdu vydržel. Celé dva měsíce. Potom moje známá stála u dveří a volala mi, co dělat, že se nemůže dostat do bytu. Se škodolibou radostí jsem jí poradil, ať zavolá otci, že má určitě řešení. Po vyslechnutí několika „bezvýznamných“ vět jsem dal té nebohé dívce číslo na zámečníka. Otevření a výměna „zánovního“ zámku byla o něco dražší, ale ten pocit úspory byl k nezaplacení.
Loading...