Většina z nás to zná, že na provedenou práci se vztahuje záruka, podobně jako na zakoupené zboží. Občas se stává, že chce zákazník poskytnout záruku ještě před započetím práce. V tom případě se mi v hlavě rozbliká ona červená kontrolka, protože se většinou jedná o požadavek v podstatě nereálný.
Jednou volala paní, že chce položit linoleum, což je běžná práce. Byl jsem se podívat na místě a zjistil, že na chodbě, kde má lino ležet, jsou kachličky. Bohužel některé uvolněné a navíc není podlaha rovná. Požadavek zněl poměrně jasně – na kachličky položit lino a ručit za to, že dlažba nebude po čase přes lino „prosvítat“. Dívčinu jsem ujistil, že tudy cesta nevede. Jestli chce záruku na práci, musí kachličky ven a chodba se musí srovnat stěrkováním. „To ne, to by bylo drahé, ale vy to zvládnete i bez toho.“ Nemožné ihned, zázraky do tří dnů. Nevím, jak to dopadlo, ale tím že jsem práci za těchto podmínek odmítl provést, jsem si ušetřil minimálně dva šedé vlasy.
Podobným telefonickým požadavkem bylo pověšení garnýže nad okno. Opět běžná práce. Jenže hlas zákaznice zněl mým uším divně, na ženu dost hrubě až tmavě. Ptal jsem se proto dál a po několika větách jsem se dozvěděl, že koupila garnýž kratší než je okno, a abych to přijel vyřešit. Nevím, co si paní představovala, možná že ji nastavím mojí kouzelnickou hůlkou nebo zkrátím okno. To se už asi nedozvím, ale zřejmě je okno nadále bez záclony.
Nejen ženy mají málo reálné požadavky. Nevěřil jsem sluchátku, když volal nějaký muž, abych přijel nainstalovat sprchový kout. Není to práce pro jednoho, a tak jsem chtěl vzít kolegu s sebou. Dozvěděl jsem se, že není třeba, že už to zkoušeli a pomohou mi. Sprchový kout je ale vyšší než strop místnosti, kde má stát. Další chvalozpěvy na mé zkušenosti jsem už neslyšel, pud sebezáchovy přehlušil hlasité volání této dobré zakázky.
Když volala paní, že upadlo umývadlo, které jsem instaloval, bylo mi to divné, ale ani já nejsem neomylný. Udaná adresa mi nic neříkala, ale rozhodl jsem se zhostit této reklamace se ctí. Ani po příjezdu na místo jsem se neupamatoval, že bych tady něco dělal. Předmětné umývadlo jsem viděl poprvé v životě a dívčinu taky. Opatrně, abych ji nevyplašil, jsem se jí zeptal, jestli si pamatuje ona mě. Teprve pak z ní vylezlo, že už neví, kdo to dělal, ale že našla moje telefonní číslo, a tak to chce v rámci reklamace spravit. Svou koketností a málo zahalujícím županem takto zřejmě řešila hodně věcí. Inu, každý má svou představu o placení. Asi byla dost překvapená, když slyšela, že jí to opravím, ale že moje vina to není a že dělám za peníze. Její rozčarování bylo tak velké, že pohrdlivě prohlásila, že si to tedy udělá sama. Následujícího dění jsem se už nezúčastnil. Zřejmě dopadlo dobře, protože se už neozvala.
Není to časté, ale stává se, že si majitel potažmo majitelka nechá svou představu rozmluvit. V jedné dřevostavbě jsem dělal mnoho věcí, víceméně bez problémů. Pro neznalé zjednodušeně – dřevostavba je domek z dřevěné konstrukce a zdi jsou ze sádrokartonu. Práce v takovém domku se dost liší od běžného domu. Majitelka si nechala na zakázku vyrobit dřevěnou polici a chtěla ji zavěsit nad hlavu postele. Srdnatě jsem uchopil polici s tím, že ji donesu na místo. Po zjištění, že váží o něco míň než já, jsem se zeptal, jestli je zeď patřičně vyztužena, protože sádra a papír takovou váhu nemohou unést. „Stolař tvrdí, že je to v pořádku a že to máme pověsit,“ prohlásila majitelka. Pokrčil jsem rameny a začal si balit nářadí. Na otázku, co dělám, jsem klidně odpověděl, že jí polici pověsím, když to řekl stolař, ale napřed si odnesu věci do auta a finančně se srovnáme, protože jak bude police viset a já bouchnu dveřmi, určitě spadne i s kusem papírové zdi. Můj klid zřejmě dívčinu vyděsil natolik, že drahou polici vyměnila za bezpečný spánek.
Podobnou zkušenost jsem udělal v jednom fotoateliéru. Rázná majitelka si vyrobila dřevěnou dekoraci na focení malých dětí a chtěla ji připevnit ke zdi. K její smůle sádrokartonové. Nakoupila plno hmoždinek a háčků – vše, co jí prodavačka poradila. Její panovačný příkaz zněl jasně: „Připevněte dekoraci tím, co mám a jak chci já. Vy budete ručit za to, že nespadne.“ Při svém fotovzdělání zřejmě zapomněla na lidovou moudrost o lese, který se ozývá tak, jak se do něj volá. Na tak tvrdou reakci asi nebyla zvyklá, tím míň od hloupého řemeslníka. „Milá slečno, že máte dekoraci v rámci Vaší úspory blbě sestavenou je Vaše věc, ale buď ji na zeď připevním tak, jak chci já a s tím, co mám já, nebo to neudělám. Vámi nakoupené věci jsou k ničemu.“ Když se probrala z prožitého šoku, vysvětlil jsem jí důvody, proč to tak bude. Nevím, zda pochopila, ale od té doby už neřekla nic. I dekorace mlčky visí.
Loading...