Podivnosti

Co jednomu připadne absurdní, druhý se nad tím ani nepozastaví.

Zastavil mě jednou jeden známý s otázkou, jestli mám živnostenský list. „Samozřejmě, jak jinak bych mohl podnikat?“ zněla moje jednoznačná odpověď. „Aha a mohl bys mi ho půjčit? Stačila by mi kopie. Víš, mám na jednom domě opravit střechu a majitel požaduje odborníka se živnostenským listem. O nic nejde, mám to vymyšlený. Majitel Ti dá klíče, já to udělám, ty klíče vrátíš, dostaneš peníze a ty mi dáš.“ Jak jednoduché. Dokonalý návod, jak se jednoduše dostat do maléru. Něco se stane nebo dílo nebude v pořádku a já všechno zaplatím. O nic přece nejde.

Ještě jsem nevěřícně kroutil hlavou nad tou vynalézavostí, když ke mně přiskotačil další človíček s otázkou: „Ty patříš k tomu autu?“ Ukazoval na moji stařičkou Felicii, polepenou mojí reklamou. „Ne, to auto patří ke mně,“ odpověděl jsem. Nenechal se zmást a pokračoval: „A nepotřebuješ kolegu?“ Přistoupil jsem na hru a odvětil: „Někdy ano, ty víš o někom?“  „No, přece mluvím o sobě.“ „Aha a co umíš?“ hrál jsem překvapeného. „Jsem inženýr elektro v důchodu, ale umím všechno.“ „Hm, to je dobrý začátek a jak si to představuješ?“ „Jednoduše. Máš třeba nějaké paní opravit WC, tak pro mě přijedeš, já to opravím a ty mě zase odvezeš.“ „A co nářadí?“ Jen jsem zkoušel propracovanost jeho myšlenky. „No, to mi půjčíš ty a když bude třeba nějaký díl, dovezeš ho a já ti ho zaplatím, jak dostanu peníze.“ Bylo znát, že o tom přemýšlel. Jen jsem marně dumal, kdy jsme ve škole brali logiku, že něco takového nenapadlo mě. Asi jsem musel chybět. Pochválil jsem ho za jeho podnět při rozvoji mého podnikání a rezignovaně se zeptal na číslo jeho telefonu, že mu zavolám, nastane-li až takto krizová situace. „Víš, teď nemám, dal jsem ho do zastavárny. Na ubytovně jsme se opili, mě zbili a vzali mi všechny peníze. Dám ti ale číslo na moji sestru, ta mi to vyřídí, jak se s ní uvidím.“ Neřekl jsem to hlavní. Můj potenciální budoucí operativní kolega vypadal jako bezdomovec, „voněl“ jako bezdomovec a byl bezdomovec. Z jeho dechu by byl opilý i policejní alkoholtester a do šatů by se skrz nikotinové aroma nepustil ani mol sebevrah se zlatým chrupem. V uších už mi zněly nadšené ovace mých zákaznic, kdybych jim přivedl takto kvalifikovaného pracovníka. Na další podnětný rozhovor jsem už neměl sil a odjel jsem dřív, než si stačil říct o zálohu na budoucí spolupráci. Těší mě jen, že si možná kvůli mně utužil vztah se svojí sestrou. Musí ji přece občas navštívit, aby se dozvěděl o mých lukrativních zakázkách, co mu přenechávám.

Několikrát mě také kontaktoval bývalý kamarád, že kdybych něco potřeboval, práci on umí udělat. Na rozdíl od předešlých pracantů neměl ambice řídit moji firmu. Věděl jsem, že vypije víc, než sní a snažil se tedy nic nepotřebovat. Až jednou. Potřeboval jsem víc lidí pro stále stejný, jednoduchý úkon. Vše domluveno, přišel relativně včas. Sice se celý třásl, jak čivava na Sibiři, ale prý jen špatně spal, to přejde. Dělal jsem, že mu to věřím a kýval hlavou jako nemocný osel. Asi po pátém vysvětlení jednoduchého úkolu se zdálo, že částečně pochopil, co se po něm chce. Každý úkon si řádně odpočítal hlasitým: „Ain, cvain, drain, fčil.“ Tento intelektuální výkon ho ovšem naprosto vysílil. Podle frekvence kmitů jeho rachitického těla bylo už v poledne znát, že na Sibiři značně přituhlo. Poslal jsem ho do…mů a od té doby jsem o něm neslyšel. Buď se kmitáním rozpadl nebo zmrzl, těžko říct.

Za zmínku stojí trochu snědší klučina. Celá jeho rodina podniká a myslím, že ho to dost deprimuje. Chtěl by taky, má hodně vizí, ale ani v jedné nevidí svoje ruce pracovat. O práci má přehled, líbí se mu, celé hodiny o ní dokáže vyprávět. Zatím se ale na svoje budoucí podnikání pilně připravuje víc než čtyřicet let. Prozatím dbá o svůj zevnějšek. Moderně by se dalo říct, že je takový solární metrosexuál. Spolupracuji s jeho mamkou. Myslím, že by mohla být blahořečena ještě za života. Sama mi řekla: „Ne abyste ho vzal k sobě, jen by stál a sledoval, kdo se na něj dívá. On ani do práce nemůže dojít. Minule si byl koupit boty, ale zdálo se mu, že v nich má velkou nohu, tak si koupil o číslo menší.“

Co dodat.