Další můj kolega se zase do každé práce hrne po hlavě jako malé dítě. Jen slyší o „větší“ zakázce, hned velí – jdeme do toho! Už ho znám, takže vím, že vyšlápne pravou a… už nedošlápne. Prostě nedomyslí věci do konce. Dřív se často stávalo, že jsem začal pracovat s ním a končil bez něj, protože zase bezhlavě uháněl někam jinam – „za dobrým kšeftem“.
Poprvé mě takto dostal, když se mě skoro prosebně ptal, jestli nemám nějakou zakázku, že nemá do čeho píchnout. Ještě jsem netušil, co umí, tak jsem vzal obložení WC v bytě a jeho výměnu. Z plánovaného týdne pracoval asi dva dny, paní chodila na WC k sousedce, já jsem přestal stíhat. Kolega nevěděl, co dělá, spíš co nedělá, špatně. Vrcholem všeho bylo, když vezl majitelce nové WC a po cestě ho rozbil. Je to rozený politik, tak paní z jeho řeči v podstatě pochopila, že je vše v pořádku a že to tak má být. Nové WC koupil za svoje peníze až po mém zásahu se slovy, že to rozbité ještě prodá. No, asi na něm sedí u televize.
Jindy jsem například dostal nabídku na „menší“ úpravu kanceláří. Hned jsem slyšel – ber to, je to ideální práce na zimu. Ano, měl pravdu. Ale pro menší stavební firmu, ne pro dva hodinové manžely.
Volal kdysi chlapík, jestli bych mu pomohl přestavět umakartové bytové jádro. Byl divný už v telefonu a potom taky. Byl jsem se na to podívat i s tímto kolegou. Chlapík měl vše teoreticky vymyšleno, namalované výkresy, propočítaný rozpočet, harmonogram práce… Zdánlivě to nemělo chybu. Už, už jsem slyšel kolegovo: „Jdem do toho,“ ale podařilo se mi ho zadržet. Chlapíka jsem pochválil, jak to má dobře vymyšleno a že mu přeju hodně štěstí, když to bude dělat. Sám. Do takovéto „jenom akce“ mu totiž žádný rozumný řemeslník nepůjde. Osadit koupelnu supermoderními prvky, včetně vestavěného WC a nechat přitom umakartové jádro je naprosto nereálné. Chlapík mi očividně nevěřil, tak jsem mu dal telefon na jinou partu, co dělá přestavby bytových jader. Ani ne za hodinu mi volal kolega z oné party a „děkoval“ za kšeft: „Ani jsem se tam nešel podívat a přímo ho poslal k Neumětelům.“
Cena je pro tohoto kolegu až na prvním místě. Když slyší sumu s pěti nulami, přestane vnímat a upadne do jakési letargie, asi se už brouzdá v mělkém moři za uvedenou sumu. Tak to bylo i u požadavku jednoho sportovního klubu na úpravu sprch a odpadů. Po vyřčení sumy se mu zablokoval informační kanál, kde se říkalo, že cena je konečná, včetně materiálu. Sbohem písečná pláži, zase jsem to byl já, kdo jeho plány na ochutnání slané vody zhatil.
Nejlepší zakázkou, kterou jsem s tímto hrrr-kolegou neudělal, bylo stěhování strojů a výrobních linek u jedné větší firmy. Nebyly to klasické stroje, na to jsou zavedeny specializované firmy. Byla to spíš taková pracoviště. Řekli nám podmínky a cenu, kterou si představují. Ovšem, první dojem – cena je vysoká, jdeme do toho. Znovu jsem kolegovi zakázal přemýšlet vlastní hlavou a mojí hlavou jsme chvíli počítali. Kontrolka obezřetnosti mi v hlavě blikala reflexními barvami. Nastínil jsem naše představy a cenu ztrojnásobil. „To si raději přestěhujeme sami,“ padlo rozhodnutí. Naštěstí! Při této akci se totiž vyskytlo tolik nečekaných a skrytých problémů, že by ani můj trojnásobný, kvalifikovaný odhad ceny nepokryl skutečné náklady.
I můj zbrklý kolega musel uznat, že na některých zakázkách se dá hodně vydělat tím, že je nebudeme dělat.
Loading...