Rasismus?

Jak jsem už zmínil dříve, při své práci se potkávám s různými lidmi. Všichni po mně chtějí to samé – opravit, vylepšit…. U všech dělám svou práci, jak nejlépe umím, jinak to prostě neumím. Většinou vím, ke komu zavítám, někdy je to překvapení, ale vždy se jedná o práci, to je hlavní.

Týká se to i barvy hlasu v telefonu, říkám si: „Volá mladá dívčina,“ a po otevření dveří vidím, že je mladá již delší dobu. Stejné je to i s národnostní příslušností. Už v telefonu zní hlas jinak, ale někdy mluví tvrdě i rodilý Moravák.Mezi zákazníky mám také několik Angličanů či Ukrajinek. Většinou už tady žijí dlouho, tak není problém se domluvit. S nadsázkou říkám, že po půl litru slivovice mluvím plynule šesti jazyky. Bohužel všemi naráz.

Legrace nastává při hovoru s Japonkou nebo Vietnamkou. Telefonní hovor je učiněný horor. To se pak dozvědět, co budu dělat, je věc skoro nemožná. Důvěra vietnamské dívčiny ve mě byla tak velká, že chtěla opravit i zánovní pračku ještě v záruce. Trvalo mi chvíli, než jsem jí v telefonu vysvětlil, že to udělat nemůžu. Jestli to pochopila, nevím, ale protože chodí čistě oblékaná i nadále, asi ano.

Japonskou pěvkyni jsem zase vyvedl z míry požadavkem, aby si sedla za elektronické piano a… zatím co očekávala prosbu na zpěv, chtěl jsem jen vědět výšku upevnění poliček.

V pohodě jsou i Italové, žije jich u nás několik. Někteří jen koulí očima, kouří a je na nich vidět, jak jim chybí pětihodinová polední pauza. Jen se diví, že já pracuji i přes oběd. Mám taky zákaznice, rodilé Češky, co žijí v Itálii a rodný dům jezdí kontrolovat. Když se rozohní, italsky nadávají tak, že je nepoznává ani jejich slovanský původ. Dokonce můj kolega je Moravák, jak poleno, ale kdyby se narodil v Itálii, určitě by se jmenoval Ťápalíno Ťápalíny. Prostě, co vymyslí on, Itala ani nenapadne. Určitě by si s nimi rozuměl.

Paní si objednala výměnu vodovodní baterie. Přišel jsem ale v okamžiku, kdy nebyla doma. Otevřel mi její anglický manžel. Nenechal jsem se zaskočit, tak jsem ho „anglicky“ požádal, aby mě zavedl do koupelny. Mluvil jsem jako rodilý mluvčí, jen jsem v angličtině zaměnil slovo „koupelna“ za„ložnice“. Jeho udivený pohled jsem pochopil až v okamžiku, kdy otevřel dveře do „požadované“ místnosti.

Zákazníky mám i mezi Romy, jak je my, z nějakého důvodu, nazýváme. Oni sami si totiž většinou říkají postaru – cikáni. Požadavky mají dost omezené. Většinou výměna vodovodních baterií či nefungující odpad.

Jednou jsem u dost početné rodiny zapojoval dřez. Všichni se na mě chodili dívat a děti si přinesly i židličky, jako by se to chtěly naučit. Vládkyně této rodiny mě vyvedla z míry svým požadavkem na slevu z ceny. Hlavně proto, že slevu chtěla ještě před tím, než jsem vyřkl sumu. No, každý přemýšlíme jinak. U jiné takové, pro změnu mladé, dost korpulentní dívčiny, jsem zapojoval pračku. Rozohňovala se nad skutečností, že jí „sociálka koupila pračku z jejích peněz a že jim to půjde vytmavit“. Nic neposuzuji, jen jsem se hloupě zeptal, jestli ona ví, koho zajímá, kde na to vezmu já, když potřebuji pračku. Otázku nepochopila.

Mám takovou stálou zákaznici, žije sama a její požadavky jsou dost úsměvné i když běžné. Jednou volala, abych se někdy stavil, že jí teče baterie v kuchyni, ale že to trochu opravila. Zrovna jsem byl ve vedlejším vchodě, tak jsem „zaskočil“. Něco takového se hned tak nevidí. Pod ovládací pákou byl vražený nůž. „No co, musela jsem ho tam natlouct popelníkem, ale už to neteče!“ Jindy zase volala, že má pro mě „velkou práci“, potřebuje nové WC. Bylo mi to divné, protože jsem ho u ní měnil před dvěma lety. Po příjezdu jsem se dozvěděl, že výměna je nutná, protože je WC špinavé. Bylo. Nicméně jsem jí doporučil návštěvu drogerie se zakoupením přípravků na čištění, že by se tím mohl problém vyřešit. Tuto eventualitu zřejmě nečekala, ale asi poslechla. Při příští návštěvě bylo WC čisté.

I zde ale existují i protikladné extrémy. Při návštěvě jiného bytu mi otevřela snědá dívčina, upravená na soutěž miss. Zouvat se prý nemusím, ale podala mi návleky na boty. Byt byl sterilně čistý, jen jsem pořád nevěděl, co je mi divné. V koupelně jsem na to přišel! V celém bytě nebyly žádné dveře, ani na WC. Zřejmě před sebou nemají žádné tajnosti. Za chvíli přišly děti ze školy a jako novému strejdovi začaly vyprávět, co je ve škole nového. Opravdu nezvyklý zážitek. Mamka (miss) byla velice příjemná a taky pohostinná. Uvařila kávu a že připraví i večeři. Pak se můžeme, v rámci odpočinku po dobře vykonané práci, dívat na televizi. „Bohužel“ jsem spěchal ještě k další zákaznici…