Jak jsem se již zmínil, mám nepřehlédnutelné auto s velkým nápisem HODINOVÝ MANŽEL a telefonním číslem. Těžko se s ním schovám, používám ho jako reklamu a opravdu budí pozornost. Kdysi mi jedna bodrá zákaznice v letech, ale se smyslem pro humor, povídá: „Stála jsem na zastávce autobusu a vy jste pomalu projížděl kolem. Vedle mne stojící, nerudná paní si přečetla nápis a začala se rozohňovat, co že je to za morálku a ještě si to napíše na auto. Nikdo jí nesekundoval, tak jsem prohlásila, že ke mně jezdíte a že jsem velice spokojená. Všichni přítomní se tomu zasmáli, ale ona zmíněná paní zbrunátněla tak, že jí místo autobusu málem odvezla záchranka.“
Situací tohoto charakteru zažívám spoustu. Nevymýšlím si je, já je žiji. Když se někdy u známých rozvyprávím, samozřejmě neadresně, někteří jen kroutí hlavou, že to není možné, že jsem si to vymyslel. Ne, to nejde vymyslet. Jednou jsem něco opravoval v kanceláři malé provozovny. Neustále tam chodila jistá dívčina a pořád se vedoucí na něco vyptávala. Většinou na samé blbosti. Když už toho měla vedoucí dost, povídá: „Víte, ona je trochu pomalejší. Je hodná, nemá štěstí na chlapy a pořád někoho shání. Představím vás, připravte se.“ Jakmile ona děva znovu vstoupila, vedoucí jí bez přípravy povídá: „Toto je hodinový manžel a ten ti udělá, co si budeš přát.“ Dívčina zalapala po dechu, zapomněla, co chtěla. Jen ze sebe vysoukala: „A to opravdu celou hodinu?“ Jelikož jsem byl připraven, vřele jsem jí stiskl ruku a s úsměvem na rtech povídám: „Někdy i celé dopoledne, milostivá, podle toho, co budete požadovat.“ Nevím, co všechno se té nebohé odehrálo v její mysli, ale do kanceláře se už nevrátila. Můj brilantní výkon byl ohodnocen jen zdviženým palcem, neboť vedoucí nemohla smíchy ani mluvit.
Když se bavím s partnerskou dvojicí o mé práci, dávám pak vizitku dámě. Se smíchem a nadsázkou řeknu, ať zavolá, až nebude partner doma. Dodám pak, že nejde o speciální služby ale o to, aby někdo neokopíroval můj styl práce. Někdy se stává, že volá spíš partner – neví si s něčím rady, nemá nářadí či potřebuje pomoc.
Známí se mě ptají, jestli přijdu udělat třeba jen jednu drobnou věc. Ano, přijdu. Ze zkušenosti totiž vím, že to většinou nebývá jen jedna věc. Když ano, tak se k tomuto zákazníkovi vracím vícekrát. Stává se také, že se z jedné malé věci časem vyklube zakázka pro menší firmu.
Vím, že pokud je paní sama, všechny příbuzné má někde ve světě, jsou pro ni problém i drobnosti, jako upadlá dvířka od skříňky, povolená klika nebo již zmíněné naladění televizoru. Taková zákaznice dokáže práci ocenit, protože tyto drobnosti nedělá žádná firma. Dostala mne jedna paní, když jsem jí namazal vrzající dveře prohlášením: „To jsem ještě neviděla, aby někdo sám nasadil dveře do pantů a bez nadávání.“ Častokrát jsou tyto ženy tzv. smířeny se stavem věcí – něco prostě nefunguje a tak to je. Když pak u nich něco dělám a narazím na takovou věc, opravím to přímo nebo se zeptám, jestli to tak má schválně. Někdy stačí přitáhnout šroubek. Kdysi se paní pořád otvírala dvoukřídlá branka do zahrádky, tak ji prostě nechávala otevřenou. Naivně jsem se ptal, jestli to má proto, aby se nemusela ohýbat k západce. „Ne, proto ne. Západka kdysi upadla a tak to je.“ Dál to paní neřešila. Za ty roky jí to ani divné nepřipadlo. Je nasnadě, že jsem západku přimontoval, čímž jsem si otevřel dveře na další roky dopředu. Naprosto ideální, ale také poměrně vzácné jsou typy žen, které pochopí, že něco nejde a dál o tom nepřemýšlí. U jedné takové jsem se hloupě zeptal, jestli má garnýž namontovanou šikmo, kvůli oknu. Dozvěděl jsem se, že to bývalý partner vrtal a prý už to lepší nemůže být. Věděl jsem, že to asi bude trochu jinak, tak jsem požádal o svolení něco s tím udělat. Garnýž od té doby visí rovně a jen tak ji nikdo nesundá. Ostatně, na prohlášení, že „něco nejde“ jsem dost alergický a vždy říkám: „ Řekni celou větu, ta zní – mně to nejde. Neříkej, že něco nejde nebo přijde nějaký blbec, který neví, že to nejde a udělá to.“ Nedávno jsem byl u kamarádky v Praze na návštěvě a dost jí vrzaly dveře v kuchyni. Chtěl jsem si půjčit nějaké mazadlo, že s tím něco udělám, ale dostalo se mi utrápené odpovědi, že by moc ráda, ale dveře nejdou vysadit. Kdysi to prý udělali její dva známí a urazili přitom kus omítky, o nasazování ani nemluvě. Souhlasně jsem kýval hlavou, jako nemocný osel a než mi stačila tento traumatický zážitek dovyprávět, držel jsem vysazené dveře v ruce a po namazání je v pohodě nasadil. Ostatní přítomní se výborně bavili a kamarádce zřejmě došlo, že některé věci nejsou takové, jak vypadají.
Mám kamaráda, který je šikovný, má nářadí, umí udělat, ale ze všeho nejraději má svůj klid. Jeho žena je zase dost akční a pořád by něco vylepšovala. Naštěstí je také velmi chápavá a vždy pochopí, když jí manžel po zralé úvaze vysvětlí, že její nápad je opravdu dobrý, on by to moc rád udělal, ale z nějakého důvodu to nejde. Ona to pochopí a jsou spokojeni oba. Kámen úrazu nastává, když se já stavím na kafe. Ona něco nadnese a já neznalý předešlého vývoje vymyslím, co se pro to dá udělat. Pak následuje věta: „ Ale manžel říkal, že to nejde.“ V tom okamžiku se obracím na bohorovně se tvářícího muže se slovy: „Lenochu, mně musíš říct, že něco nejde, protože já, když nevím, že to nejde, tak to udělám. Za to jsem placený.“ Načež se zase dozvím já: „Tak když sis to vymyslel, tak to udělej.“ Poučen tímto vývojem se na návštěvě u dalšího požadavku opatrně ptám: „A co na to říká manžel?“ Prostě – když to nejde, tak to nejde.
Naprosto odlišné jsou ženy, které mají vše vymyšleno a potřebují jen ty chlapské ruce. Nic proti, chce to, má to, udělej, nepřemýšlej, ona platí. Pokud se tímto vymyšleným plánem zbytečně nenadřu já. Často se pak stane, že je po pár minutách hovoru plán úplně jiný, lepší, rychlejší a někdy i levnější. Kdysi jsem rušil léta nepoužívanou králíkárnu i s polorozpadlým přístřeškem. Plán byl jasný, dřevo pořezat, co nehoří a je nefunkční vyhodit a na tom místě postavit plechový přístřešek z nějakého marketu na nářadí. Po požadované likvidaci zůstaly funkční jedny kolečka, rýč a hrábě. Protože plán se ale musí dodržet, přístřešek na tyto věci měl být zakoupen. Nedalo mi už moc práce zaparkovat kolečka v nepoužívaném skleníku a na uvolněné místo přinést lavičku, doposud zavazející v přeplněné garáži a nastolit tak svou vizi tohoto kousku zahrádky. Tato žena patřila k těm, které si nechají poradit a ocení, že o práci přemýšlíte, jako byste ji dělali doma. Dlužno dodat, že lavička stojí na místě dosud a je více využívána, než nějaká bouda.
Poněkud jiná, velmi akční mladá a vzdělaná dívčina mne zavolala na více činností, Vědoma si toho, že pracuji za hodinovou sazbu, veškeré vrtání řádně předem vyměřila a vyznačila na zeď. Opravdu měla jasno. Začali jsme roletami a tím také akčnost skončila. Když jsem si chtěl totiž její značky jen tak ze zvyku přeměřit, dozvěděl jsem se příkře: „Mám to změřené, vrtejte, čas běží.“ Pokrčil jsem tedy rameny, potlačil profesionalitu před platící zákaznicí, položil metr a navrtal do zdi díry na první roletu. Při pokusu o její zavěšení jsem se naráz ocitl v hollywoodském filmu – čas přestal běžet. Ze čtyř děr byly tři špatně. Z rázné akční manažerky se v tu chvíli stala komunikativní spolupracovnice. Myslím, že jsem u ní získal plusové body tím, že jsem nijak nekomentoval její pracovní výkon ani barvu vlasů. Jen jsem prohlásil, že se to může stát, protože návod je nejasný, jelikož uvádí více možností montáže. Moje myšlenky naštěstí nebyly slyšet. Nutno dodat, že tímto bravurním přístupem se z několikahodinové práce stala několikadenní, neboť dokončovací drobné práce po celkové rekonstrukci vyžadují mnohé.
Hodně svérázným typem, jsou ženy emancipované. Nikdy jsem nepochopil důvod, který vede tyto nedokonalé ženy vyrovnat se nedokonalým mužům. Mají potřebu dělat vše za muže. Zavolají vždy až v okamžiku, kdy už neví kudy kam a musí tedy potlačit své mužské ego a vydávat se za ženu. Vždy říkají: „Až potud jsem to udělala sama a dál už je to na vás.“ Jejich snaživou práci jim samozřejmě pochválím, ale ruce bych jim nejraději urazil až u ramen, protože většinou musím to, co vytvořily úplně předělat. Někdy už to ani nejde. Poučení pro tyto ženy: žádné.
Loading...