Práce hodinového manžela je riziková hlavně po stránce psychické. Někdy se ovšem stane, že i fyzické tělo utrpí újmu. Dlužno říct, že vinou vlastní nepozornosti. Nejčastější jsou drobné rány na rukou, kdy to ani nebolí, ale vše kolem je od krve. Jednou jsem se takto škrábnul do ruky, když jsem dával vodovodní baterii. Trocha krve spolu s vodou vyvolaly dojem válečného zranění. Dívčina nebyla trénovaná a měl jsem co dělat, abych odvolal záchranku, kterou už vytáčela.
Pro takovéto drobné úrazy nosím u sebe náplast. Horší případ byl, když jsem něco vydělával z auta a vyrobil si „škrábanec“ na celém předloktí. Nic vážného, jen kůže. Ale jizva se hojila několik týdnů. Naštěstí jsem tam byl sám a nikoho jsem nemusel křísit.
Jako z kreslené grotesky jsem si připadal, když jsem šel z domu, kde byly automatické skleněné dveře. Lidská myšlenka je opravdu rychlejší než světlo. Já jsem myslel, že se otevřou, dveře si nemyslely nic. Takovou ránu do hlavy dokáže uštědřit jen život a… zavřené dveře. Zmateně jsem si sedl na schody a přes mlhu se díval, jak se dveře v klidu jakoby výsměšně otevírají. Naštěstí celé, bez řinčení. Zvláštní je, že jak jsem tam seděl, napadaly mě samé blbosti, ale ani jeden fyzikální zákon o neprostupnosti hmoty. V tu chvíli jsem byl dokonce schopen zpochybnit i převahu lidského ducha nad hmotou.
Jeden si pak dává chvíli pozor, pokud zrovna nespěchá. Věšel jsem u jedné dívčiny lustr, naprosto banální záležitost. Několik minut a už jsem se viděl jinde. Jen jsem si něco potřeboval podat, tak jsem s lustrem v ruce došlápl na rovnou podlahu. Špatně. Lustr letěl na jednu stranu, já na druhou. Bylo mi jasné, že je zle. Nešlo o lustr, ale o nohu. Ještě na pohotovosti jsem laškoval se sestřičkou, že mě čekají další děvčata, tak ať nezdržuje. Držíc v ruce rentgenový snímek, laškovala ona se mnou, že s nohou v sádře mi děvčata utečou a ani nemusí být žádné mladice. Chybný došlap mě stál tři zlomené kůstky v nártu a poškozenou pověst o mé šikovnosti.
Jiný zážitek jsem měl s majitelem bytu, kterému jsem ruční okružní pilou zkracoval dveře. Také rutina, až do chvíle než majitel bytu z neznámého důvodu přiskočil, že mi dveře přidrží. Vrazil ruku přímo pod točící se pilový kotouč. První moment nebolí. „Nic to není,“ holedbal se, ale barva jeho tváře volala po okamžitém odjezdu do nemocnice. Na čtyřech prstech jen tři stehy opravdu nestály za řeč. Největší potíž měl s tím, že musel pár dnů držet cigaretu v druhé ruce. Na další činnosti jsem se raději neptal.
Loading...