Dveře

Nedílnou součástí práce hodinového manžela je komunikace. Hodně se dá pokazit či získat při prvním kontaktu. Je jedno, zda je to telefon či email. Zákazník chce něco opravit či zbudovat a to je stěžejní. Často však svůj požadavek neumí specifikovat. Je pak na mne a na mých zkušenostech vyzvědět se co nejvíce, abych se na práci mohl připravit. Takovým klasickým příkladem je požadavek na opravu kliky. Běžný zákazník či zákaznice nerozlišuje mezi zámkem, vložkou a kováním. Je třeba si to nejprve vyjasnit a bývá to výkon často nadlidský. Další nuance jednotlivých věcí, o kterých víte vy a zámečník, vůbec nemá cenu probírat.

„Mohl byste nám přijít opravit kliku? Nezavírá.“ V tomto případě jsou další otázky naprosto zbytečné. Klika prostě zavírat nemůže a jistě je v pořádku. Opravdu, jediná možnost, jak zjistit závadu je přijet na místo samotné. Běžnou „kliku“ opravím hned. Pokud jsou to dveře jak od hradu Buchlova, co mají povolené panty, a proto se nezavírají, tak na to se musím trochu připravit. Hlavně nesmím přijít sám. Zákazník či zákaznice samozřejmě vykazují jistou dávku zklamání, že to nechci opravit hned, že to spěchá. To že dveře drhnou dva roky je nepodstatné. Poněkud jiná je situace u dveří vyztužených olovem na rentgenovém pracovišti.

Jejich váha začíná na sto kilech a tam se musíme nejprve dohodnout, co a jak uděláme, neboť při neuvážené manipulaci by mohla takováto hmota nad člověkem opravdu zvítězit. Navíc zde poměrem jedna ku jedné, tedy jeden pracovník a jedny dveře, znamená kontumační výsledek. Postupem času, kdy jsme navařovali další panty, vyžaduje tato činnost tři manžele. Zde platí výjimka z oblíbeného rčení – musí být silný, ne chytrý. Nicméně i tady je dobré si před započetím manipulace ujasnit názvosloví. Například vlevo znamená pohyb za levou rukou. Levá ruka je ta, kde je palec na pravé straně. Ač mnozí nebudou dalším větám věřit, napíšu je.

Při této sice jednoduché, leč přesné činnosti, je dobré chovat se k „protivníkovi“ jako k živé bytosti. Brání se změně, poslouchá, chce mít svůj zajetý klid. Přestože jsme na jaderném pracovišti, nedoporučuje se používat jaderná slova. Dveře vás poslouchají, hrají si s vámi. Doslova je to válka nervů. Po desátém pokusu o nasazení následuje malá přestávka pro člověka, vlídné slovo pro hmotu a dějí se divy. Hodně pomáhá vědomí, že objednavatel dobře ví, že tato činnost nespadá do kategorie „jenom“.

Moje telefonní ucho pookřeje, když slyší, jak paní přesně definuje závadu – „promazat zámek u garáže, špatně se odemyká.“ Horší je dovětek: „Už druhý týden raději jezdím autobusem.“

Jako v komiksovém filmu mi v očích zablikají snadně vydělané dolary, kdy stříknu mazací sprej, natáhnu ruku a mizím v dáli v oblaku prachu. Po chvíli zápolení se mi podaří zámek odemknout, ne však otevřít vrata. To vyžaduje další čas páčení, přemlouvání a přesvědčování, že duch přece musí vyhrát nad hmotou. Když vrata podlehla mírnému násilí, vyndal jsem stařičký zámek, rozebral ho – a to byl poslední zážitek v jeho životě. Málokdo si uvědomuje, že vlivem zemské gravitace, slunečního záření a odpudivé síly Pluta, mají všechny věci a budovy svůj život. Když se pod tíhou těchto vlivů pohne celá garáž, musí se pohnout i zavírací mechanizmus. Překonávat vzniklý odpor zvýšením síly, kterou působíme na nevinný klíček, je nanejvýš nerozumné a nemá dlouhého trvání. Netřeba zdůrazňovat, že vidina snadného výdělku se rozplynula v potu mojí tváře a oblak prachu v dáli ulpěl dost houževnatě na mých rukou.

Nic mocUcházejícíDobrýVelmi dobrýVynikající (Zatím žádné hodnocení)
Loading...

Jedna zmínka “Dveře

Napsat komentář k jazzeva Zrušit odpověď na komentář