Virtuální zákazníci

Internet, to je vynález. Překvapující, že? Nejen mladá generace jej však dokáže plně využívat. Mám zákazníky, které vůbec osobně neznám. Našli si moje stránky na netu a už to jede.

Například mi volala paní, že potřebuje dát dohromady garsonku po příbuzném za účelem prodeje. Řekli jsme si rozsah prací a kde najdu klíče. Po vykonání práce jsem jí zaslal vyúčtování a číslo účtu. Jako v americkém filmu. V průběhu práce byla samozřejmě nutná telefonní komunikace. Bylo třeba také vyvézt nějaké věci na sběrný dvůr. Nutno říct, že žádná z nich nevoněla zrovna po fialkách. Kdo nezažil, neuvěří, že je možné po prvním nádechu po otevření dveří vrátit přírodě i včerejší oběd. Proto mě také udivila velká starost majitelky, aby se neztratila vrtačka, že ji slíbila sousedovi. Podle její řeči jsem pojal podezření, že je to nějaká historická relikvie ze zlata. Po spatření oné věci jsem zase nabyl dojmu, že soused buď pracuje v technickém muzeu, nebo je to hazardér s vysokou životní pojistkou. Jaký byl další osud tohoto předmětu, to nevím. Paní vše zaplatila, žije v jiném městě. Souseda jsem neznal a jeho pojišťovacího agenta také ne. Asi tedy pracuje v muzeu.

Jindy mi volala dívčina se žádostí, jestli by se na mě mohla obracet její mamka se svými pracovními žádostmi. Paní má hodně přes osmdesát a dcera bydlí někde v Čechách. Funguje to znamenitě – paní zavolá, já udělám, dcera zaplatí. „Toho bych se jednou chtěl dožít,“ říkám si. Je pravdou, že to pro nikoho nejsou nijak velké peníze. Než by dcera přijela posekat zahradu… Faktem je, že paní asi neví, co to stojí. Jednou chtěla natrhat košík třešní ze své zahrádky. Kdyby si tu trochu nechala poslat letecky z Aljašky, vyšlo by to asi nastejno. Ty jsou ale její, ze zahrádky a hlavně zadarmo. Dcera je ale rozumná, ví, že to tak je a bere to sportovně.

Nic mocUcházejícíDobrýVelmi dobrýVynikající (Zatím žádné hodnocení)
Loading...

Napsat komentář