Okna

Obdobnou kapitolou nefungujících otvorů v domě jsou okna. Vlastní okno svou funkci plní, zvláště umyté. Problém nastává ve chvíli, kdy po něm vyžadujete něco víc než jen světlo. Volala mi zákaznice, nutno říci, že ve skrze pozitivní, s tím, že by chtěla některá otevřít a jiná zavřít, ale že nemá ten správný grif. Snažil jsem se jí přesvědčit, že bude mít jednodušší život, když svoje nároky jen usměrní a bude chtít otevřená okna otevřít a zavřená zase zavřít. Se smíchem mi pohotově odpověděla, že okna jsou jen záminkou a že mě chce poznat. Tak úplně pravda to samozřejmě nebyla. Dřevěná okna byla v novotě natřená a malíř se chtěl mladé zákaznici zalíbit, a tak barvou nešetřil. Bohužel pro mě. Některá okna stihl zavřít dřív, než barva zaschla. Jinde byla vrstva barvy taková, že by je nezavřel Pat ani Mat. O zalepených mechanizmech ani nemluvě. Po mém zásahu však všechno fungovalo, nicméně stav oken byl téměř jak před rekonstrukcí. Trocha barvy nanesená s rozumem napravila nedostatky. Dívčina brala vše s humorem, že je to jen malý pohlavek od života. S podobnou situací jsem se setkal vícekrát. Tak nějak jsem pochopil, že odbornost natěrače se zvyšuje úměrně s množstvím barvy nanesené kamkoliv. Připadám si jako amatér, když před nátěrem dveří odmontuji kování a vyndám zámek. Mám s tím pak méně práce a nic nemusím čistit. Odborník to neudělá. Výsledkem jsou krásné dveře, úplně zapatlané kování, zámek, co nejde zamknout, a klika, která nejde zmáčknout. Pak přicházím já, král Kazisvět, a celou tu nádheru poruším. Vyndám zámek a rozeberu jej, vyškrábu z něj zatečenou barvu a jen pěju ódu na natěrače, protože to je můj chlebodárce. Dává mi práci a nemusí mě platit. Platící zákazník ale nic neříká. Mistr by se mohl urazit, bude přece potřebovat natřít ještě okna. No, už se těším…. Tímto ovšem neříkám, že natěrač dělá svou práci špatně, právě naopak. Svou práci udělá perfektně. Fungující mechanismus zámku nespadá pod jeho činnost.

Zatímco dřevěná okna bereme všichni jako odvěkou součást našeho života, k oknům plastovým má mnoho lidí téměř posvátnou úctu. Někdy dokonce ztlumí hlas, když o nich mluví. Berou je jako navždy nové a definitivní. Informace, že tato okna je třeba mazat a seřizovat, se často nedostává ani k jejich montážníkům natož k zákazníkovi. Jednou jsem něco dělal pro člověka, co tato okna vyráběl. Rád jsem se nechal poučit o jejich výrobě, montáži a vlastnostech. Je s podivem, že některé montážní firmy takto neproškolí svoje pracovníky. Setkávám se pak se závadami skoro nemožnými. Naprostá většina problémů se odstraní pouhým promazáním pohyblivých částí mazacím sprejem nebo lehkým pootočením seřizovacích šroubů. U některých závad však zůstává stát nejen logika. To když volá zákaznice, že po dešti má pod oknem mokrou zeď a oknem to určitě není, protože je nové, plastové. Takto informován, analyzoval jsem závadu vylučovací metodou. Řekl jsem si, že je nemožné, abych na to nepřišel. Můj úsudek slavil po chvíli hledání úspěch. Pod krytkou se schovával nedotažený šroub, bohužel přesně uprostřed odtokového kanálku. I kdyby se voda bránila sebevíc, musela tudy odtéct. Hruď se mi dmula pýchou plastového odborníka, když jsem v jedné kanceláři seřizoval a mazal všechny dveře i okna. Kromě jednoho. Ať jsem udělal cokoli, okno s tím nesouhlasilo a trvalo na svém. Panice a beznaději jsem nepropadl jen proto, že jsem věděl, že z celé osádky kanceláře, kterou tvořily výhradně ženy, jsem jediný, kdo se nebojí sáhnout dál. Dál než na kliku okna samozřejmě. Když jsem vše už potřetí rozebíral, všiml jsem si, že jeden šroubek se tváří dost podezřele. Jako by tam nepatřil. On tam patřil, jenže o malý kousek kratší. Když se okno začalo chovat, jak se od okna očekává, jedna z děvčat jen tak prohodila, že je to zvláštní, protože to nefungovalo od začátku. Ti tři mechanici přede mnou jen konstatovali, že je to asi výrobní vada. Nebylo co dodat, nás dokonalých a krásných je málo. Běžně se stává, že si někdo při spěšné manipulaci s oknem vyblokuje pojistku a volá, že mu okno chce vypadnout. Okno vypadnout nechce, má přece taky pud sebezáchovy, jenže to uživatel neví. Takovou opravu řeším většinou navigací po telefonu s tím, že číslo konta posílám v zápětí. Nedávno jsem přijel na podobnou opravu, že jako na slovo vzatý odborník jen přijdu, cvaknu a …nic. Vzatý jsem z toho byl okamžitě. „Okno jsem jen otevřela a teď nejde zavřít.“ Něco takového se nestává v reálném životě jen tak. Po půlhodině neúspěšných seřizovacích pokusů zaujala mou pozornost dřevěná kostka, ležící na parapetu. „No, tím já to okno vždy zašprajcuju, aby ho nezavřel průvan“. Nebohá žena zřejmě zapomněla na přísloví, co říká něco o utrženém uchu. Vyzval jsem tedy dívčinu, aby udělala to, co vždy. Dal bych si facku, možná nejen sobě, že jsem se na to nezeptal hned. Pak už stačil jen jeden kvalifikovaný úder do vyskočené venkovní okrasné lišty a záhada byla objasněna. Musím zde ještě zmínit okna z levných materiálů, která reagují na počasí a změnu teploty. Tam pomůže jen pilník, nůž nebo pořádné kladivo a znovu opakovat jejich aplikaci.

 

Moje práce má opravdu široký záběr a mimo jiné také často řeším problémy plísní v bytě či domě. Ty se vyskytují zvláště u starších staveb. Přijedu, podívám se a řeknu: „Máte krásná, plastová okna.“ Potěšený majitel nešetří oslavná slova na jejich výhody, kvalitu, šetření teplem atd. Když se vymluví, jen se lakonicky zeptám: „A řekl vám někdo, jak máte větrat?“ Už jsem si zvykl na výraz obličeje, který se na mě dívá jako na pitomce. Dřevěná okna větrají sama. Plastová ne. Pokud ano, je něco špatně. Z toho vznikají plísně a rozčarovaný majitel. Řešil jsem kdysi případ v přízemí jedné starší bytovky, kde žili starší manželé v symbióze s plísní. Bytovka se celá modernizovala a nikdo s tím neměl problém. Kromě těchto manželů. Vše bylo špatně, to tu nikdy nebylo. Lapidárně řečeno, po všem je h…, jenom po včelách med. V bytě bylo mnoho starých skříní, plno starých věcí a charakteristický pach. V „komisi“ nás bylo víc, a když jsem slyšel ždímat pračku, možná hloupě jsem se zeptal: „A kde sušíte prádlo, když nemáte balkon?“ Odpověď byla víc než jasná. „No přece v koupelně nebo v obýváku.“ Další otázkou jsem u majitele bytu definitivně prohrál svou inteligenci. „A máte u toho sušení taky otevřená okna?“ Byl jsem proboden pohledem a následně se dozvídám: „To by mi přece všechno teplo vyletělo a nic bych neušetřil!“ Životní moudrost některých lidí nelze přebít ani selským rozumem.

Nic mocUcházejícíDobrýVelmi dobrýVynikající (2 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...

Napsat komentář