Už v názvu mé profese je obsažena veličina času. Ze všech názvů je ale tento nejvýstižnější. Setkal jsem se s německým kolegou a ten si v překladu říká „ruční muž“. Prý název jako u nás by za hranicemi neprošel. Nicméně se vrátím k našemu „hodinovému manželství“. Zvláštní, jak si někdo tuto časovou definici vyloží.
Hodně pozitivně tuto profesi pojala jedna, na můj vkus až moc, emancipovaná zákaznice. „Pozvu si manžela na hodinu, on mi udělá, co potřebuji, nehádá se se mnou, nediskutuje o vhodnosti mého nápadu, neříká, že něco nejde, nemá žádný problém s nářadím, ale hlavně – po práci se sbalí a vypadne. Já nemusím nic, ani vařit, ani prát a to další už vůbec ne… Za ty peníze mi to stojí.“ No, každý to máme nějak.
Jiný zákazník, nutno podotknout že muž, jen poslal SMS: „Potřebuji přivrtat… a další věci. Budu doma zítra od sedmnácti hod.“ Takto to opravdu nefunguje. Zřejmě se hodně dívá na televizi a spletl si profese. Ze slušnosti jsem mu odepsal, že já funguji jinak a navíc nezačínám takovou práci navečer. Nečekal jsem nic, ale přišla odpověď: „Budu doma tak, jak jsem napsal.“ Jestli byl doma nebo ne, nevím, ale jedno vím jistě, byl tam beze mě.
Někdy se mi stává, že napíše zákaznice či zákazník požadavek: „Potřebuji to a to, uděláte to tak a tak, bude Vám to trvat hodinu, maximálně dvě. Kolik mě to bude stát?“ Opravdu kladně hodnotím takovéto posouzení mé práce. Nevím pořádně, oč se jedná a co mě při práci potká. Neznám ani člověka, ani místo konání a mám říct cenu. Jen poznám, co si o mně takovýto všeznalý zákazník asi myslí, když mu nestojím ani za zavolání. Už podle tohoto přístupu vím, že to nebudu dělat. Jen mě přepadne kacířská myšlenka, proč si to ten člověk neudělá sám, když všechno ví. Navíc by se mohl i lépe ohodnotit a dát si i „spropitné“ za dobře a rychle vykonanou práci.
Jednou volala paní: „Vytrhla se mi ze zdi garnýž, přijeďte mi ji přivrtat znovu. To Vám zabere tak deset minut.“ Paní jsem znal, tak jsem si mohl dovolit zeptat se, jestli u ní byli na návštěvě ti japonští bratři – Onoseto a Samoseto. Paní nechápala dotaz, tak jsem jí upřesnil, že to jsou škodolibí sourozenci, chodí po domácnostech celého světa a vždy něco schválně pokazí – ono se to samo udělalo… Poté se paní přiznala, že garnýž vlastně vytrhla sama, když chtěla pověsit záclonu, a ještě jsou prasklé ty dřevěné držáčky a trochu i ta velká tyčka, ale „to pro vás nebude problém“. Ujistil jsem dívčinu, že opravdu nebude, ale musí si koupit novou garnýž, přijedu, až ji bude mít. Ale s časem měla pravdu. Telefonní hovor opravdu trval necelých deset minut.
(5 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...