Mladá generace v tom má jasno. Tapeta je úvodní obrázek na mobil. Pro generaci ne tak mladou je to jinak. Tapeta je papír, který se lepí na zeď místo malby. Víme, o co jde, ale málokdo to dělá, nebo dokonce umí dělat. Nutno podotknout, že tapetovací boom minul před spoustou let a nastoupily jiné techniky. Navzdory tomu se někdy setkávám s požadavkem na tapetování něčeho a není to vždy zeď.
Koupit tapetu – není problém, dostat ji do požadované polohy – je problém. Většina lidí to ví, a proto se nepouští do takto nejistých podniků. Kdysi mi jeden celkem zručný zákazník vyprávěl: „Chtěl jsem si v garáži otapetovat dvířka od malé skříňky. To přece není složitá akce – garáž, skříňka, o nic nejde. Šlo. O rodinnou pohodu. Lepidlo lepilo někde moc, jinde málo. Za to samozřejmě mohla manželka, která se přišla zeptat, jestli si dám kafe. Schytala to z první ruky. Hned na to jsem vynadal dceři, že mám špatný štětec. Nejhůř na tom byl kolemjdoucí pes. Neměl do toho co mluvit a dozvěděl se věci, o kterých neměl doposud ani tušení. Doteď se bojí spát sám v boudě. Kafe samozřejmě chutnalo jako od Maryši. Po návratu na místo činu jsem usoudil, že skříňka vlastně dveře nepotřebuje a vhodil jsem toto umělecké dílo do kamen.“
Ani já nejsem zastáncem lepení tapet a tapetuji dost nerad. Tapety jsou zlomyslné, chovají se nevyzpytatelně a různá lepidla jejich chování jen podporují. Prostě, není to moje „parketa“. Přesto se někdy nechám „umluvit“ k této, pro mě, nepopulární činnosti.
Jedna zákaznice si objednávala práci a mezi jinými bylo i nalepení „jen“ malé, obrazové tapetky. Přímo jsem jí řekl, že to neklapne, neboť tapetka bude určitě přes celou zeď a do toho nepůjdu. Udělal jsem, co jsme si řekli a považoval věc za vyřízenou. Ne tak ona zákaznice. „A ještě zkusme spolu tu tapetu, pomůžu Vám,“ a vyndala roli i s lepidlem. Obrazová „tapetka“ měla asi deset metrů čtverečních. Dívčina si nedala říct, ani neslyšela žádná varování. Skoro hrozilo, že použije celý arzenál ženských zbraní. Abych tomu předešel, raději jsem rezignoval a nalepil první díl. Měl jsem pravdu! Přiložené lepidlo si žilo vlastním životem, který s tapetou nijak nesouvisel. To už odhodlání srdnaté dívčiny bralo za své a s potůčkem u lesíka se v duchu loučila. Raději mě tedy poslechla a zajela koupit lepidlo jiné. Nutno říct, že se dílo s jiným lepidlem nakonec zdařilo, zbraně zůstaly zajištěny, ale ty nervy…
Podobně „zákeřně“ na to šla jiná dívčina. „Jen dva proužky na oživení zdi. Vy to umíte, říkala mi to kamarádka.“ Nelhala, byly to jen dva pruhy. Spolupracovala se mnou a její partner se na nás díval, jak nám to jde. Zavtipkoval jsem, že „tapetování s manželkou často vede k rozchodu.“ A opravdu, ona dívčina mi za čas volala už z jiné adresy. A to tapetovala se mnou!
Jinou kapitolou jsou tapety samolepící. Vyžadují dost odlišnou techniku. Jedním z požadavků jiné zákaznice bylo otapetování dveří bílou tapetou, aby byly stejné jako ty vedle. Logiku to má. Tak jsem popřál dívčině hodně úspěchů v této bohulibé práci, a že to dělat neumím. „Jak to, vždyť ty vedlejší dveře jste dělal Vy!“ Nejistě jsem se zeptal, jestli si mě s někým neplete, že nás šikovných a krásných kluků je hodně. „Ne, volám jenom Vám,“ zněla jasná odpověď. Byl jsem tedy přinucen zapátrat v mojí paměti a zjistil, že je to opravdu moje dílo, jenže se mi do toho nechtělo stejně jako teď. Argumenty mi tímto došly, tak jsou dveře stejně bílé jako ty vedle.
Jednou jsem se také setkal s podivným požadavkem – nalepit novou tapetu na tapetu původní. Byl jsem svědkem toho, jak to kamarád zkoušel a odlepila se celá zeď i se starou tapetou. Dobrá zpráva byla, že omítka zůstala. Dost dlouho jsem oné zákaznici vysvětloval tuto fyzikální vlastnost mokré hmoty v součinnosti se zemskou přitažlivostí, kdy je tato gravitační síla o kousek větší než tapetový napnelismus. Zdálo se, že pochopila, že to opravdu dělat nebudu. „Ale mně přijede návštěva a potřebuji nějak opravit ty díry ve zdi.“ Položertem jsem navrhl, že můžeme z nové tapety vystříhat vzory květin a vytvořit na zdi kytici. Jak návštěva odjede, vymyslíme co dál. Raději jsem držel kliku dveří, kdyby bylo třeba rychle uniknout, ale reakce mne dostala: „Dobrá, udělejte to.“ Mě samého výsledek překvapil a dívčina se dosud neozvala.
Jednou jsme rekonstruovali garsonku a součástí práce bylo také otapetovat umakartové jádro. Říkal jsem si: „Nějak to dopadne, práci zadám jinému.“ Nezadal. Zvítězili jsme i zde, ale řekl jsem si, že to bylo naposled, co mám tapetu v ruce. Určitě mi to odhodlání chvíli vydrží, neboť jsem už důrazně odmítl takto obnovit jiné umakartové jádro. Plně jsem cítil s nešťastnou majitelkou, že nato nikoho nemá, ale to bylo asi tak všechno, co jsem pro ni chtěl v této tragické chvíli udělat.
Není-li zbytí a této činnosti se opravdu nelze vyhnout, neustále si opakuji onen známý fakt, že přece nezvítězí hmota nad člověčím duchem. Zatím vždy zvítězil duch, ale co kdyby…
(3 hlasů, průměr: 4,67 z 5)
Loading...