Mám příbuzné ve Španělsku. Tak jsem se jednoho podzimního dne rozhodl, že na čas opustím své české zákaznice a pojedu navštívit cizí zemi. Návštěva a odpočinek ve slané vodě, to bude ono. Už jsem ale profesně deformovaný, a tak jsem si vzal část nářadí s sebou, kdyby bylo něco potřeba u příbuzných udělat nebo opravit na autě. Byl jsem připraven strávit u moře delší čas pokud by o mé služby byl větší zájem. Říkal jsem si: „Práce rukama nebude problém.“ Ale bez znalosti místních poměrů a jazyka to opravdu problém je. Zvláště, když obyvatelé bydlí v nájemních bytech, které spravuje majitel, pochopitelně Španěl, a ten české úsilí o zdokonalování bydlení nechápe.
V rámci odpočinku jsem ale bydlel u jedné Argentinky, která uměla výborně španělsky a znala asi deset anglických slovíček. Ohromně jsme si rozuměli. Když jsme spolu dávali kafe, tak jsem jí plynulými anglickými pohyby levou a pravou rukou vysvětlil, co u nás dělám. Byla z toho nadšená a hned mi nabídla, že jestli jí opravím žaluzii, budu u ní bydlet jednu noc zadarmo. Z nabídky jsem měl pochopitelně radost… asi tři vteřiny. Došlo mi totiž, že se jedná o venkovní, těžkou, dřevěnou žaluzii, velikou asi dva krát tři metry. Přesto jsem slíbil, že se na to podívám. Žaluzie ležela sundaná na balkóně a úplně všemu zavazela. Dle jejího opotřebení tam už byla v době, kdy teprve vznikalo Středozemní moře. Kromě topení v kamnech s ní opravdu už nebylo možné nic udělat. Chuanitě jsem situaci plynulými anglickými pohyby vysvětlil a zdálo se, že to chápe, neboť vykazovala notnou dávku zklamání. Ona přece chtěla žaluzii jenom pověsit a něco udělat, aby to zase fungovalo. To něco obnášelo novou hnací elektrickou jednotku, lana a převodové prvky, možná nová ložiska na svinovací válec, no a také asi třetinu nových lamel. Abych jí potěšil „řekl“ jsem jí, že jí opravím jiné věci, které už ani po opravě nevolají, jelikož mají hlasivky úplně vykřičené. Například upadající dveře od skříní, vrzající dveře, padající poličky, odlepující se obkladačky, celá kuchyňská linka a mnoho dalšího.
Nabídka ji zaujala a tak se „zeptala“ na cenu, jestli to ta jedna noc zadarmo zaplatí. „No, kdybys byla Pamela z Pobřežní hlídky, dalo by se o té noci uvažovat,“ řekl jsem česky. Mohl jsem si to dovolit, protože jsem věděl, že mi Chuanita nebude rozumět. Nutno podotknout, že do Pamely měla taky poměrně daleko. Mitch by možná byl blíž. Opět jsem jí plynulými anglickými pohyby vysvětlil moji cenovou politiku. Vypadala, že přemýšlí, možná počítá. Spíš ale počítala s tím, že bych jí ještě na Vánoce pomáhal zdobit vánoční palmu, než bych byl s prací hotov. Mávla tedy rukou, že to je dobré a že to stačí někdy − maňana. To rozhodnutí mi bylo jasné, už když jsem jí viděl den před tím uklízet.
Věřím, že pokud bych se za deset let vrátil, bude žaluzie pořád zavazet na balkóně a ostatní opravy pořád čekat na slíbené „maňana“.
Dodatek pro neznalé španělských výrazů – maňana znamená zítra nebo také až někdy, ale spíš nikdy.
Loading...